Semestr v Mariboru

Erasmus – každý na něj jezdí, ne? Nevím proč, ale všichni si myslí, že zrovna ten jeho byl něčím víc speciální. A to má sakra pravdu! Není na světě nikdo jiný, kdo by získal stejné zkušenosti jako vy – poznal ty stejné zajímavé lidi, procestoval stejná místa a vymyslel si stejné inside jouky.

 

Pak nastal konečně čas, abych si vybrala místo, kam chci ve čtvrtém semestru vyjet. Upřímně, o Slovinsku jsem neuvažovala ani na vteřinu. Proč bych tam proboha jezdila? Tady se s vámi podělím o svůj seznam důvodů, proč bych tam neměla jezdit:

 

• Už jsem tam několikrát byla.
• Je to blíž mému rodnému městu, než moje škola.
• Rozumím asi ze 70% jejich jazyku, takže to ve skutečnosti není mimo mou komfortní zónu.
• Dávám přednost velkoměstům před malými městy. To vím jistě!
• Každý by si to pletl se Slovenskem. (A ano, každý si to pletl)

Nakonec jsem ale skončila u rozhodnutí: buď jet sem teďka, nebo kdo k čertu ví co bude příští semestr. Takže, proč ne? Možná je to osud. Šla jsem do toho! Maribor zněl dobře, město jako takové jsem neznala, ale věděla jsem, že to bude skvělé. Doufejme! Doopravdy jsem neměla ani zdání, jaké to bude. Ale chtěla jsem tu šanci prostě využít. Teď bych se s vámi chtěla podělit o to, co jsem tam zažila

 

Fotky mohou uchovat tisíce vzpomínek!

 

Vždycky jsem s sebou nosila jednorázový foťák, protože si myslím, že některé momenty je lepší zachytit tímto způsobem. Bohužel se musím přiznat, že můj mobil Erasmus nepřežil, a tak jsem ztratila většinu fotek. LFotky, které tady vidíte mi zůstaly a myslím, že je to dělá ještě speciálnějšími – vrací mě zpátky v čase na ta milovaná místa a do všech těch neskutečných vzpomínek a okamžiků.

 

 

Studentské kupony jsou jako dar z nebe!

 

Čtete tenhle článek, takže jste lidé. Jste lidé, takže musíte jíst, abyste přežili. Pravděpodobně si to i užíváte, protože, kdo ne? Něco vám povím: slovinští studenti nemají jídelny / bufety / nebo jakkoli nazýváte místo kde se jí na univerzitě. CO?! To je na dost na nic že! – pomyslel by si každý. Ale počkat, je toho víc – studentské kupóny! Je to systém, kterému se říká dotování studentských jídel. Znamená to v podstatě, že studenti mohou jíst v určitých restauracích, kde část jídla je dotována vládou. V průměru vás tak jedno jídlo vyjde jen na 2,5 Eura, ale je zde možnost najíst se i za 0 Euro, záleží podle restaurace. Kupóny se dostávají každý měsíc, podle počtu pracovních dní.

 

Takže – vaší jedinou prací přes semestr je cpát se jídlem, užívat si ho s přáteli a posílat zlomyslné fotky svým přátelům, kteří neměli na svých Erasmech tolik štěstí. (Případ mojí spolubydlící, hladovějící na Erasmu v Belgii, LOL). Když chcete, obvykle dostanete polévku, jídlo podle vaší chuti, salát, ovoce a občas zmrzlinu. Už závidíte?

 

Slovinština může být zavádějící

 

Jeden by řekl, že vás nemůže nic překvapit, když jste na to připravení. Já byla připravená na jakýkoli druh zkušeností, ale s tím, že budu sdílet kolej s člověkem, který neumí ani slovo anglicky jsem opravdu nepočítala. Přežít prvních několik sekund bylo nejhorší, ale když si na to vzpomenu s odstupem, tak myslím, že to byla opravdu zajímavá zkušenost. Poznala jsem tvrdě pracující holku, její rodinu a stala se mým parťákem, když jsem si procvičovala slovinštinu. (Vlastně jsme vedly Slovensko-Slovinské rozhovory a navzájem jsme si rozuměly). Za doby, co jsem tam žila jsem se naučila rozumět všemu, co říkají, avšak bylo tam pár slov, která jsou pro mě pořád oříšek, tak přidávám jejich seznam ro pobavení.

 

• OTROK – znamená slovinsky „dítě„
  • O tomhle jsem věděla předem, ale i tak mě to vždycky rozesmálo. Jen si představte hlášky jako „Otrok v autě“ nebo „Přiveďte s sebou do kostela své otroky“
• SLOVENSKO – znamená „slovinský“
  • Tohle je perfektní. Už takhle si nás všichni pletou, tak proč nevytvořit přídavné jméno které v podstatě znamená jinou zemi?
• DUNAJ – znamená „Vídeň“
  • Tohle jsem zjistila, když jsem své spolubydlící vyprávěla o tom, že řeka Dunaj protéká naším městem a věřte mi, že trvalo, než jsem přišla na to, proč je z toho tak zmatená! 😀
• JED – slovinsky znamená „jídlo“
  • Ten pocit, vybírat si jaký druh jedu si dám k večeři byl bezvadný.
• CHLAPEC – znamená „sluha“
  • Když jsem se svojí spolubydlící mluvila o klucích, měla dost divný výraz.

 

Stejně jde nejvíc o lidi

 

Měla jsem obrovské štěstí, pokud jde o lidi, kterými jsem se obklopila. Když jsem přijela, nejtěžší byla představa, že budu muset oslovovat někoho úplně cizího. Umíte si představit, že stojíte před školou a někdo k vám random přijde a začne se bavit? Divné, že? Na Erasmu je tak pořád. Všichni jsou ve stejné situaci. Seznamování se s novými lidmi nikdy nebylo jednodušší. Když jsem se vrátila domů, hodně mi to pomohlo být v těchto situacích více otevřená, ale vím, že je stále na čem pracovat. Myslím, že angličtina je dobrý jazyk na „prolomení ledů“ a zbourání barirér v komunikaci, mnohem lepší než mluvit rodným jazykem.

 

Musím říct, že sekce ESN v Mariboru je složená z opravdu tvrdě pracujících, motivovaných lidí, kteří dělají svou práci skvěle. Jsou bezpochyby mezi nejlepšími týmy v Evropě. Pravděpodobně každý má nejlepší vzpomínky na Erasmus spojené s prvními týdny, kdy se dělají welcome párty a poznávací výlety. První tři týdny jsme měli možnost zúčastnit se různých seznamovacích akcí a navázat vztahy se studenty z celého světa. Výběr byl obrovský a nezáleželo, jestli jste introvert, král večírků nebo něco mezi. Já osobně jsem se zúčastnila návštěvy muzea, ochutnávky vína, pub crawlu, karaoke, mezinárodní večeře, výletů po Slovinsku, a ještě mnoha dalších akcí.

 

Maribor je malé město, takže se z nás všech stala jedna velká rodina. Zdálo se, jako by se tu čas zastavil a nikdo nikam nemusel spěchat. Tak se třeba stalo, že jsem šla po ulici a náhodou narazila na svého dobrého kamaráda a skončila s ním a dalšími v kavárně, hospodě, u řeky nebo si šla zahrát deskovky a objednávala pizzu ve 3 ráno.

 

 

 

Cestování nebylo nikdy více spontánní

 

„Takže kde jsi byla během Erasmu?“ Pravdou je, že jsem necestovala tolik, jak jsem mohla. Maribor je vzdálen pouhé tři hodiny autem od mého rodného města, takže ostatní nejčastěji jezdili na místa (Bratislava, Budapešť, Vídeň), která už jsem navštívila dříve. Nicméně musím říct, že cestovat nebylo nikdy jednodušší. Vzpomínám si na jednu noc, kde jsme s mým nejlepším Erasmus kámošem Benjaminem seděli na lavičce v parku, popíjeli víno a mluvili o životě. Řekl mi „Hele nikdy jsem nebyl v Benátkách“ a já na to „Hele, já vlastně taky ne“! Rozhodli jsme se a půjčili si na víkend auto a za dva dny už jsme byli na cestě do Benátek a Terstu. Také jsem navštívila Záhřeb a v rámci organizovaných ESN výjezdů dvakrát Chorvatsko a Slovinsko. Podařilo se nám projet pět měst za tři dny! A Slovinsko? Je to malá země, ale má všechno. Hory, krásnou přírodu, lyžařská střediska, hrady, historická městečka, největší jeskynní systém a roztomilá přímořská letoviska. Nemusím vám asi říkat, jak úžasné to bylo.

 

Není nic dalšího, co bych k tomu asi mohla dodat, co by lépe vystihlo jakou nostalgii teď cítím. Už je to více než rok, co jsem tam přijela a vážně..nemůžu najít ta správná slova. Asi jen hvala lepa.Všem, kdo pro mě tenhle trip udělali jedinečným. Doufám, že se naše cesty jednoho dne zase setkají a bude mi potěšením vás přivítat a pohostit u nás, jestli někdy zavítáte do Prahy.

 

Pokud tohle čtete a nikdy jste ve Slovinsku nebyli, rozhodně musíte jet!

 

Ludmila